Můj trip po Japonsku, Část 3.

ほんと ごめんなさい

Úplně prvně se chci hlavně omluvit, že další část trvala tak dlouho, ale bohužel jak už sem psal naposledy, jsem stále prací zatížený člověk, když ne prací tak leností (co si budem, každej někdy takovej je ?) a v neposlední řadě byly taky Vánoce, Nový Rok, návštěvy příbuzných apod. takže se to sešlo všechno tak nějak pitomě -_-. Ale dost omlouvání a můžeme pokračovat dál.?

             Jak sem psal již naposledy, dneska se konečně po několika počátečních útrapách podívám na něco s historie a kultury této překrásné země ? Jako první přichází na řadu buddhistický chrám Sensódži, ležící v samém centru Tokijské, staré městské části Asakusa?. Opět přichází nádherné teplé, jarní ráno, Já opět naspáno cca 2-3 hodiny za celou noc, ale to bylo nic oproti tomu, že sem věděl, že už dneska můžu konečně vyrazit za tím co chci vidět a nemusím už nic vyřizovat ?. Balím si svých pár švestek a běžím na metro, cestou rychle zjišťuji spoj, kupuju lístek a nasedám na metro Keikyu-Kawasaki station a jedu nějaké tři zastávky kde bych za normálních okolností musel přestupovat na jinou linku?. Ale, to by člověk nesměl být v Japonsku, protože ta daná souprava kterou sem vyrazil z Kawasaki pokračuje po další lince přesně směrem do Asakusa-Station bez jakékoliv potřeby přestupovat?no nemiluj ten systém?, celkově mi cesta trvala cca 3/4 hodiny (+- stejně jako když jedete pražským metrem z Černého Mostu na Zličín po trase B). Vystupuji v samém centru Asakusy a v tu chvíli mi dochází co to znamená když se “snoubí” moderní doba s historií??všude tradiční malé krámky, historické budovy mísící se s kancelářskými mrakodrapy, vysokými parkovišti apod. a jak to všechno pospolu úžasně koresponduje a funguje jako jeden velký živý organismus, zaměstnanci velkých korporací a firem místo toho by šli na oběd někam do nějaké “nóbl” restaurace jako to bývá zvykem ve zdejších zeměpisných šířkách se radši zajdou najíst k jednomu z malých stánků a je jedno jestli je to obyčejné sushi, knedlíčky onigiri, nějaká mořská “potvůrka”na špejli apod., nedělají se rozdíly??. Ale kvůli obdivování zdejších společenských vztahů, rychle beru telefon, otvírám navigaci a nechávám se vést přímo k chrámu Sensódži, jdu asi 5 minut, vypínám navigaci a opět, být to možné, mám bradu až na chodníku?

         Do chrámu se vchází přes Hromovou bránu Kaminarimon proslulé díky své opravdu obrovské ústřední lucerně (viz. obrázek?) z červeného papíru a podobiznami jejích strážných božstev boha větru Fúdžina a boha hromu a blesku Raidžina (první spojitost s anime, viz Naruto and Legendary stupid brothers?) po obou stranách, po průchodu bránou se přede mnou rozprostírá ulička Nakamise plná obchůdků a stánků se suvenýry, místními specialitami apod., no řeknu vím, že z těch vůní sem byl opravdu mimo??. Jenom ze samotné vůně sem nikdy neměl tak obrovskou chuť všechno to jídlo ochutnat?

          Ulička sama o sobě může mít tak 1 kilometr, prohlížím si všechny ty rozmanité věci na prodej, prodírám se přes neskutečné množství turistů i místních až se dostávám k obří dvoupatrové bráně Hózómon ukrývající ve svém vrchním patře Čínské sútry ze 14. století za kterou přicházím k chrámu samotnému. Buddhistický chrám Sensódži též nazývaný Kannonsama, říká se o něm, že byl postaven třemi rybáři, kteří když v sedmém století našli ve svých sítích zlatou sošku bohyně milosrdenství Kannon (odtud druhé jméno chrámu ?) měli všichni tři sen, v němž jim tato bohyně káže postavit chrám. před budovou stojí veliký, čoudící, bronzový kotel ze kterého se line velmi specifická vůně, při bližším pohledu na velkou hromadu popela a doutnajících tyčinek zjišťuji, že se jedná o kadidlo a také, že když kouř z kadidla zavane nad vaší hlavou je to prý příznivé znamení, no nevím, nevím, nezavanulo nade mnou pro jistotu ani fň??. Po levé straně v těsné blízkosti chrámu se nachází velkolepá pětipatrová pagoda která slouží ve skutečnosti jako hřbitov, tudíž vstup povolen jen a pouze pokud zde odpočívá někdo z vašich blízkých, no, škoda pro mě?‍♂️, docela mě zajímalo jak to vevnitř vypadá?. Po tomto nemilém zjištění jsem si ovšem uvědomil jednu docela podstatnou věc a to tu, že můj velmi dobrý kamarád který měl původně letět se mnou (tímto tě zdravím Hugo :D) mi zadal takový menší úkol. Bo má chlapec vinařství a rozjíždí vlastní stránky, pověřil mě abych mu udělal nějakou pěknou fotku jeho růžového vína někde pod rozkvetlou sakurou a zrovna když sem dorazil k chrámu mi docvaklo, že bych to mohl pojmout v ještě lepším stylu než jen lahev pod sakurou. Jak tak procházím nádherné zahrady okolo chrámu, narážím na nádherný japonský pár v tradičních kimonech, dávám se s nimi na chvilku do řeči (hodně lámanou angličtinou) ? a po pár prohozených větách se ptám docela nesměle přítele slečny jestli bych si Ji mohl vyfotit s tím, že by mi “zapózovala” s tou lahví pod jednou ze sakur, nejdřív se teda moc netvářil protože mě špatně pochopil, nakonec jsme se domluvili a nebyl vůbec žádný problém. ??

            Nejsem bůhví jakej fotograf?, ale z té fotky jsem měl opravdu upřímnou radost?? , chlapci i slečně se též líbila, takže sem jim moc poděkoval, rozloučil se a pokračovali jsem si všichni dál po svých cestách.

            No, dostal jsem se z euforie, ještě jsem rychle proběhl zbytek okolí chrámu, ale tlačil mě čas a přišla chvíle na kterou jsem se opravdu těšil už od božího rána?. Vracím se zpět na metro a mířím směr AKIHABARA??.

           Už při výlezu z metra jsem věděl, že tady strávím hodně času??Měl jsem jasno ve dvou věcech tou první bylo, že si musím koupit konečně prvních pár Anime figurek?druhá byla (a nemyslete si o mě prosím nic divnýho?), že mi kolega z práce řekl ať se podívám po tom bájném a skoro nikým neviděném automatu na použité dámské kalhotky?‍♂️?, věřte nebo ne, ale prošel sem to tam opravdu křížem-krážem a díky bohu jsem ho nenašel??

            

                 Člověk by si myslel, že Akihabara je jen jakási dlouhá ulice protkaná obchůdky s anime tématikou, elektronikou apod. s tím jsem tam také šel, ALE chyba lávky?, Akihabara je přece jen celá čtvrť která je protkána těmito obchůdky které mají ale každý ještě dalších klidně 10 pater na výšku. Prostě a jednoduše opravdu výlet na celý den. Počasí úplně nepřálo, pořád zataženo, občas nějaký deštík, no nevadí jde se objevovat, škoda, že sem tam nezůstal až do tmy, bo takových neonů nemajů snad ani v Las Vegas?Po chvilce bezcílného bloudění a pouhého kochání se mě zastavuje slečna v zřejmě cosplayi hodně připomínajícím Rem z Re:Zero kara hajimeru isekai seikatsu, nějak nechápu co po mě chce, omlouvám se a mizím v dáli, k téhle příhodě se ještě vrátím ke konci článku.? Vcházím do prvního několikapatrového obchodu s anime tématikou?čtu si hned za dveřmi plánek každého poschodí a vidím jen 1. patro – Shonen manga, 2. patro – Shoujo manga 3. patro – Hentai section?‍♂️? atd. atd., pokračuju dále po plánku a konečně nacházím patro zasvěcené jen a pouze figurkám. Když takhle jedu po eskalátorech, míjím to již zmiňované 3. patro kteréhož vchod byl kompletně zahalen do semišového závěsu ??zvědavost mi tak jako napovídala “Běž se tam podívat, stejně tě tady nikdo nezná?‍♂️” Ale Rozum nakonec zavelel, že tohle ne, na to sem prostě neměl koule?pokračuju dále, až se nakonec dostávám na mé vytoužené podlaží. Všude stojící veliké skleněné boxy mě naprosto očarovaly, cokoliv na co by si člověk vzpomněl ze světa anime by tady našel, od Dragon Ball, přes Naruta, Fairy Tail, One Piece až po Fullmetal Alchemist,  apod? Mě však zajímal jen a pouze někým nenáviděný, někým naopak milovaný a do nebes vynášený Sword Art Online?‍♂️?Je mi možná tolik kolik mi je, ale když sem poprvé narazil na SAO z popudu svého známého, tak sem mu prostě a jednoduše propadl??Po asi půl hodinovém bloudění a obdivování těch cen, množství figurek a lidí po obchodě kde mohlo být cca 500-600 těch skleněných boxů 50×50 cm každej a furt mi nějak nedocházelo jak se tam vlastně nakupuje si všímám menší tabule hned u vchodu kde s, naštěstí anglicky, psalo, že pro nákup si má člověk u kasy vyzvednout takový malý papírek a obyč. tužku pro nákup figurek. 

              Vyzvedávám si tedy papírek, tužku a už mi konečně dochází jak to tady sakra funguje. ?? Každý ten box má svě specifické označení podle abecedy, tudíž od A až do Z plus k tomu číslo takže když máte zájem o figurku např. Naruta, napíšete na papírek, označení boxu, figurku kterou chcete a cenu jež je uvedená u figurky, tohle všechno sepsané poté donesete jednomu z pracovníků obchodu a ten už s vámi jde ke konkrétnímu boxu, figurku zkontroluje, odnese ke kase a na vás už je jenom zaplatit.? Systém hodně zajímavej, považuju se za docela chápavého jedince, ale tohle než mi došlo trvalo fakt dlouho??‍♂️ Procházím se teda znovu po obchodě a začínám hledat konkrétně Asunu a Kirita, to označení místa s figurkou Asuny z Aincrad Arc v jejím typickém oblečení Rytířů krvavé přísahy si pamatuju dodnes, C-121, kdo viděl Initial D, konkrétně battle AE86 vs. Sileighty na Usui touge, tak určitě ví o čem mluvím?píšu si tedy veškeré informace co potřebuji a pokračuji dále, po chvilce nacházím i již zmiňovaného Kirita také z Aincrad Arc v jeho komplet černém oblečení jakožto sólo hráče, opět si všechno píšu a hledám jednoho ze zaměstnanců. Jednoho nacházím jak zrovna předává nějakou figurku malé holčičce které mohlo být tak 9-10 let v doprovodu svého tatínka (kupodivu, též turisté), chvilku si ještě povídají, tak čekám opodál prohlížejíc si dál všechny ty skvosty ať nevypadám, že je nějak odposlouchávám ??pán se s nimi loučí a míří rovnou ke mě?asi sem byl málo nenápadnej?‍♂️?. Přátelský chlapík na mě rozjede opravdu dost dobrou angličtinou jestli mám vybráno, tak jen odpovídám, že ano, podávám mu papírek a jdeme už ke zmíněným boxům, po cestě se vyptává odkud jsem, jestli se mi v Japonsku líbí atd. Tak jen povídám, že jsem z ČR a, že z Japonska jsem opravdu za ty 3 dny opravdu neskutečně nadšenej. Po tom co slyšel, že jsem z ČR hned odpověděl, že jsem prý ten den už asi 4. z Česka?. Vzhledem k tomu, že za těch 14 dní jsem potkal Čecha jen jednoho a to až úplně poslední den těsně před odletem mi to přišlo docela úsměvné?při vyzvedávání těch figurek si všímám, že o asi dva boxy dále je úplně ta stejná figurka Kirita, ale za dvojnásobnou cenu, tak se chlapíka ještě ptám jakej je v nich rozdíl a on mi pak pověděl, že veškeré figurky co jsou zde na prodej, jsou použité, bez originálních krabic atd. atd. tudíž se cena odráží od kondice, stáří apod., to mě sice trochu zarazilo, ale potom co jsem si pořádně prohlédnul tu svoji vybranou a tu dražší, tak sem opravdu nenašel jedinej rozdíl?‍♂️? U kasy zaplatím oproti evropským cenám docela slušnej pakatel, dostávám každou figurku do bublinkové fólie a můžu pokračovat.

               Procházím ještě další patra věnována pro změnu elektronice všeho druhu, v jednom patře bílá elektronika, v dalším čistě jen telefony, dále konzole apod. Zastavuji se v patře s audio elektronikou bo sem předpokládal a slýchal jak je tohle všechno hlavně v Japonsku levný, no, malinko jsem se přepočítal, vše bylo buď stejně drahý ?nebo levnější jen o opravdu pár korun, ale zase ten výběr, u obalů na telefon jsem si připadal jak v kamenném obchodě AliExpressu?, říkám si, že jsem si tady užil asi dost a kdybych tady zůstal jen o něco dýl, tak mě chtíč asi brzo přemůže a utratil bych tady hroznou raketu?takže se dám radši do pohybu a přesunu se k dalšímu bodu tohohle dne a tím je Tokyo SkyTree, 634 metrů vysoká, nová Tokijská telekomunikační věž postavená v roce 2012 z důvodu nedostatečné výšky současné Tokijské věže (333 m), kterou obklopují výškové budovy, takže nešíří signál v dostatečném rozsahu a kvalitě. Po svém postavení se Tokyo SkyTree stalo nejvyšší budovou svého druhu a druhou nejvyšší budovou na světě hned po Dubajském výškovém mrakodrapu Burj Khalifa (828 m). Z Akihabary je to nějakých 4,5 km pěšky, po tom co sem vylezl ven a zjistil, že počasí se obrátilo o opravdu 180° a z pochmurného dopoledne je najednou krásné slunečné odpoledne sem byl lehce zmatený a říkám si, že by byl zločin toho nevyužít a nejít po svých, nastavuju navigaci a štráduju si to centrem Tokia přímo k věži.

                   Po nějaké půlhoďce cesty při které jsem potkal docela sadu japonských sporťáků i obyčejných městských vozítek o kterých jsem do té doby buď jen slyšel nebo sem je viděl jen na obrázcích jen pro přestavu to byly Nissan 300ZX, Honda N-Box, Nissan GT-R R-35 Nismo, Mazda RX-7 FC3S, Mazda RX-7 FD3S, Mazda RX-8, Lexus RC F, Honda S660, Suzuki Capuccino atd., no během těch 4,5 km sem si připadal fakt jako v nebi??z dáli už vidím siluetu věže a čím víc se přibližuju, tím víc mi padá čelist?ta věc je opravdu monumentální. Na fotce vlevo je ji možné vidět jako druhou z leva a prosím neptejte se co je ta zlatá věc vpravo, trochu sem bádal, ale taky sem to nezjistil??‍♂️Po příchodu k věži vidím dvě cedule které odkazují na dva různé vchody jeden s předností vstupu a druhý s “normálním” vstupem. S přednostním vstupem se pojí také vyšší vstupné, ale nebudete muset čekat ve frontě u “normálního” vstupu která má být podle mého kamaráda který zde byl asi měsíc přede mnou nekonečná, no Já vám nevím, přišel sem k normálnímu vstupu a čekal sem ve frontě maximálně tak 10 minut???Platím za vstup a už nás pověřenci vedou ve skupince asi deseti lidí k jednomu z výtahů které vedou uvnitř kruhové železobetonové konstrukce. Na věži se nachází dvě patra ve výšce 350 m a 450 m kde jsou rozhledna, restaurace a zázemí pro obsluhu věže. Po zavření dveří výtahu se mě zhošťuje stejný pocit jako při startu letadla, po pár okamžicích kdy se to rozjelo mi začalo zaléhávat v uších úplně stejně jako v tom letadle, fakt to byl fofr?? po výstupu z kabiny už se nám začal rozprostírat výhled na větší část celého Tokia, bo si říkám, že ať jste v 350 metrech nebo v těch 450 metrech celé Tokio prostě neuvidíte, už jen z důvodu té šílené rozlohy (622 km²) a též zakřivení Zeměkoule?‍♂️?No, dělám fotky z celého 360° rozhledu, pročítám si kde co v Tokiu je podle údajů na velké mapě umístěné u jednoho z oken a můžu konečně pokračovat tam kam jsem se hned po Akihabaře těšil opravdu nejvíc?(Ano Já vím, tohle říkám pomalu o všem, ale Já se po pravdě těšil úplně na všechno co sem měl v itineráři?‍♂️?) a to na Shibuya crossing a sochu Hachika.

                Z věže je to cesta asi na 40 minut metrem, nasedám tedy ve stanici Oshiage station “SKYTREE” a jedu po Hanzomon Line až do stanice Shibuya. Vystupuju a odsud už je to cca 700 metrů pěšky?‍♀️ až na místo činu, křižovatka Center Gai (センター街), ůdajně nejfrekventovanější křižovatka na světě, sestává se ze čtyř standardních přechodů + k tomu ještě dvou umístěných diagonálně k nim. Jako kdekoliv jinde je zde provoz řízen semafory (které mimochodem nejen, že ukazují čas jak dlouho ještě bude svítit zelená nebo červená, ale ještě při zelené hvízdají jako ptáci?v té změti semaforů sem si přišel díky těm zvukům spíš jak někde v ZOO v pavilonu zpěvného ptactva?), ale s tím rozdílem, že tady se v danou chvíli zastaví provoz na komplet celé křižovatce ve všech směrech a obrovská masa chodců přechází najednou ignorujíc často vyznačené přechody. Nekecám, zůstal sem stát na okraji na takovém vyšším patníku abych při svých necelých 190 cm výšky měl ještě lepší výhled na to šílený mraveniště ?po probuzení zpět do reality ? si říkám, že to si musím zkusit taky, asi si řeknete “Vždyť je to jenom křižovatka?‍♂️“, ale tohle je něco co si člověk musí prostě zkusit na vlastní kůži aby pochopil, křižovatku si přecházím asi 6x tam a zpátky, rohlík od ucha k uchu a furt nemám dost, ale čas mě tlačí a poslední zastávkou dnešního dobrodružství kterou je bronzová socha psa Hačika.

              Hačikó též známý jako Věrný pes Hačikó žil mezi léty 1923 až 1935. V roce 1924 se majitelem Hačika stal Hidesaburó Ueno (jap. 上 野 英 三郎), profesor na Fakultě zemědělství Tokijské Univerzity. Hačikó denně doprovázel svého pána, když šel do práce a čekal na něj večer na vlakovém nádraží Shibuya. 21. května 1925 Ueno náhle zemřel na pracovišti. Hačika si vzali do péče profesorovi příbuzní, Hačikó však neustále utíkal a vracel se do profesorova domu. Péči o psa převzal profesorův zahradník, který znal Hačika už od štěněte. Hačikó každý večer odcházel na nádraží, doufaje, že se profesor konečně vrátí z práce domů. Hačikó čekal na svého mrtvého pána celkem 9 let. Zemřel 8. Března 1935 a jeho ostatky jsou uloženy v Národním vědeckém muzeu v Tokiu. O životě tohoto neskutečně věrného psa vznikl v roce 1987 japonský film Věrný pes Čiko,  Lasse Hallström natočil v roce 2009 remake tohoto filmu, nazvaný Hačikó – příběh psa (jak už jsem psal dříve, kdo ten film neviděl, dělá obrovskou chybu a rozhodně by to měl napravit??

Pro mé štěstí je socha Hačika umístěna přímo naproti vlakovému nádraží Shibuya hned vedle křižovatky Center Gai, při příchodu blíže si říkám, že to bude asi trochu na delší dobu, bo tolik lidí vměstnaných do tak malého prostoru sem asi opravdu v životě neviděl, každý se s ním chtěl vyfotit??Já ne, chtěl sem jen fotku té sochy o kterou si poručila moje babička?čekal jsem tam určitě dobré 3/4 hodiny, než sem vychytal pár okamžiků kdy u sochy nikdo nebyl, rychle sem blejsknul pár fotek na telefon + na Polaroid a byl jsem konečně spokojenej?to místo mi hrálo docela solidně na city?, dost podobně jako Peace Memorial Park v Hiroshimě. Můj ůkol pro dnešek byl splněn, vracím se na metro a odjíždím zpět na hotel?se spoustou nových zážitků, zkušeností a hromadou fotek?po příjezdu na hotel a přímo monstrózně, epicky, šílené večeři?zkouším hledat co po mě mohla chtít ta holka v Akihabaře, po chvilce hledání sem došel odpovědi, byla to hosteska z tzv. Maid Caffé, kde vás právě obsluhují slečny v takovýchto podobných oblečcích a chovají se k vám opravdu jako k tomu nejvýše postavenému člověku na světě apod.?po chvilce sem si řekl, že sem vlastně docela rád, že sem tam nešel??Tímto se rozloučím, děkuji ti čtenáři, že si dočetl až sem a ještě jednou se hluboce omlouvám, že sem nechal zdejší komunitu tak dlouho čekat a dávám tímto slib, že každý další blog bude nejpozději do týdne od zveřejnění předešlého.?✌

EDIT: Podotýkám jen, že v příštím článku vám představím pro mě osobně opravdu No.1 z celého 14ti denního putování Japonskem a to úžasné horské městečko Nikkó a horské jezero Chuzenji?✌

12 myšlienok v “Můj trip po Japonsku, Část 3.”

    1. Cajk, co se týče tématu, tak neberu asi žádnou otázku jako neslušnou?strašně rád bych ti to řekl, ale nevybavím si to úplně přesně, vím, že Asuna byla za ca 1.500 JPY a Kirito za cca 2.000 JPY, tudíž v přepočtu ta první za cca 320,- a ta druhá cca 420,-?a když sem si v ČR přes Amazon dokupoval figurku Lisbeth (mimochodem už novou v originální krabici), tak sem za ní dal tuším nějakých 1.800,-?je to trochu dražší špás no?

        1. No není vůbec za co, rád slyším, že se někdo zajímá též o anime figurky?ta cena byla opravdu až směšná?právě jak v článku zmiňuju to, že sem tam pak viděl úplně tu stejnou za cca 4.000 JPY, tak vzhledem k tomu, že opravdu vypadaly úplně stejně, tak i kdybych vzal tu dražší, tak je to furt pakatel?

Pridaj komentár

Scroll Up