Můj trip po Japonsku, Část 2.

Můj trip po Japonsku, Část 2.

No, jak začít, nečekal sem, že se ten blog docela zalíbí ? Ale jak jsem slíbil, přidávám další pokračování mého 14ti denního putování po Zemi vycházejícího slunce kde sem naposledy zakotvil po příletu a pár drobných potížích konečně na hotelu v Tokiu ? 

             Tak, je to tady, přišlo konečně to vytoužené ráno v nejlidnatějším městě světa s nějakými cca 38 milióny obyvatel (ano, čteš správně, třicet osm miliónů obyvatel??). Je nějakých 09.30 místního času, takže se krásně vyhnu ranní špičce, balím si svých pět švestek (rozuměj lahev s vodou, polaroid, mikču když se zhorší počasí a powerbanku, nic víc krom peněz a dokladů fakt není ani moc potřeba) do batohu a můžu vyrazit zpět na letiště pro datovou SIM-kartu, Japan rail pass a sluneční brýle (Ptáš se proč zrovna sluneční brýle? Brzy se dozvíš?) bo někdy ve 23.00 po mém příletu to nebylo úplně možné? . Když vstupuju do hotelového ‘Lobby’ dostává se mi neobyčejného a už jen od pohledu nenuceného úsměvu od slečny recepční spolu s dotazem jestli je vše zatím v pořádku a jestli nepotřebuji s něčím pomoci, povídám jen, že bych se potřeboval dostat zpět na letiště kvůli zařizováni již výše popsaných věcí, dostávám do ruky skvěle, anglicky popsanou mapku s veškerými informacemi jak se dostat na autobus, vlak, metro a samozřejmě na letiště?během nějakých 15 minut jsem u stanice metra, opět kupuju lístek, lezu dovnitř přes ‘turniket’ díky kterému si Já osobně myslím, že nikde v japonském MHD není potřeba žádných revizorů, protože pokud nemáte platný lístek nebo jejich obdobu pražské Lítačky, prostě se dovnitř nedostanete ? během čekání na svůj spoj zjišťuji, že celá čtvrť Kawasaki a nejen ta je pokryta opravdu super rychlou free Wi-Fi kterou je možné chytit bez problému i v tubusu metra (možná proto, že tokijské metro nejezdí tak hluboko jako to pražské + nejezdí pod zemí celou dobu ale je to na střídačku). Souprava přijíždí, ještě v rychlosti přes Google mapy kontroluji jestli je to opravdu to čím mám jet a vyrážím směr Haneda international airport station.

               Jakožto člověku pracujícímu v letectví se mé kroky ze všeho nejdříve upínají k obrovské vyhlídce nad skoro celým letištěm, pořizuju pár fotek o kterých si můžu v Praze na Ruzyni nechat jenom tak zdát a jdu si konečně ze všeho nejdřív zařídit datové připojení v telefonu, obchodů tu je opravdu mraky a každý s úplně jinou nabídkou a hlavně cenou, mám možnost buď si zařídit přenosnou Wi-Fi (příšerně drahý), nebo se spoléhat na svoje datové připojení z Česka (ještě dražší?‍♂️?) a nebo již zmíněnou datovou SIM-kartu s různými objemy dat s velice příjemnou cenou od cca 700 JPY do cca 2.000 JPY, beru si 5GB na 14 dní a jdu pomalu ke kase, kde mě ale slečna pokladní vyvede docela z omylu a to tak, že mě požádá o cestovní pas, který samozřejmě, zůstal na hotelu!??, takže se omlouvám, vracím kartičku zpět do regálu a opakuju si cestu ze včerejší noci zpět na hotel jenom kvůli pasu?‍♂️ovšem na druhou stranu jsem díky tomu konečně opravdu skvěle a pořádně pochopil princip fungování tokijského metra (nejezdí zde 3 linky jak v Praze, ale rovnou 13 linek které se všemožně protínají a míjejí) docházím na hotel, v rychlosti beru pas a říkám si, že vzhledem k času (cca 12.00) bych se mohl naobědvat, sedám v hotelové restauraci ke stolu, kouknu na tabuli s Menu a moje první jídlo v Japonsku, nebylo sushi, nudle apod. ale smažené kuřecí s rýží zalité kari omáčkou, byl to věru hodně zajímavý mix chutí, dokud se nezačalo projevovat to pekelný kari (nic tak pálivýho jsem v životě nejedl ??) ovšem ze slušnosti jsem samozřejmě dojedl, děkuji za jídlo, platím opravdu absolutní pakatel (v přepočtu možná 100,-) dal bych i nějaké dýško, ale po předešlé studii nějakých základních japonských zvyklostí je dávání spropitného opravdu hrubá urážka prodávajícího, takže kdokoliv, kdo se někdy podíváte do Japonska, NEDÁVEJTE spropitné i když byste opravdu rádi, prosím, nedělejte to ? 

Ještě teď se mi sbíhají sliny ?

              Po jídle se vracím opět na letiště, kde už naštěstí bylo co se týče nákupu vše v naprostém pořádku, rychle aktivuju SIM-kartu (chápej, snažím se co nejrychleji ačkoliv to není tak jednoduchý jak se na první pohled zdálo ?), svojí domácí kartu ukládám do alba k fotkám a jdu zařizovat Japan Rail Pass (taková obdoba české in-karty od ČD se kterou se dá jezdit vlakem úplně po celém Japonsku, ještě v Praze jsem zaplatil 5.000,- za týdenní voucher který mi právě už v Japonsku vymění za již zmíněný JRP), nacházím kancelář Japan Railway Group předkládám opět svůj cestovní pas, dostávám svůj JRP s razítkem a datem začátku platnosti které začíná platit až za tři dny, protože co se týče Tokia, tak bych ho nevyužil a jdu si KONEČNĚ kupit ty sluneční brýle protože svoje pro které jsem se mimochodem vracel ještě při své cestě na letiště v Praze sem si při příjezdu na hotel rozlomil a uvedl do absolutně nepoužitelného stavu ?? 

             Po letmém pohledu na hodinky zjišťuji, že už je cca 17.00 a, že na mě začíná docela solidně dosedat ten osmi hodinový Jet Lag vzhledem k tomu, že minulou noc sem spal dohromady tak 2,5 hodiny (a tuhle noc to nebude jiné ?‍♂️?) díky ti, že si dočetl/a až sem a uvidíme se u dalšího dílu, kde se podívám do nádherného posvátného chrámu Sensódži, na Tokyo Sky Tree, AKIHABARA a nakonec snad nejrušnější křižovatka v Japonsku Shibuya + socha Hachika (kdo zná, chápe, kdo nezná ten pochopí:) ) 

9 myšlienok v “Můj trip po Japonsku, Část 2.”

    1. Jop, letěl jsem do Japonska na 14 dní jen pro to, abych byl celou dobu v Tokiu a rozšiřoval sem své obzory ohledně anime, sorry, anime mám fakt rád, nedal bych na to dopustit, ale JEN kvůli tomu sem tam fakt nebyl.? Nemýlím-li se, tak zdejší stránka není jenom o anime, ale o Japonsku, japonské kultuře atd. atd.? a žádný strach, v Akihabaře sem strávil dost času, takže bude určitě o čem psát??

    1. Čau, pokud si vzpomínám správně, tak JRP jde získat právě jen na letištích (na každém mezinárodním letišti v Japonsku) a nebo na místech kde má Japan Railway Group svoje kanceláře, takže sem to vzal všechno na jeden zátah 🙂 a vzal sem SIMku a JRP na letišti v Tokiu ^_^

Pridaj komentár

Scroll Up